Co my jsme to dělali? Nooo… Důležité info je, že jsme si na víkend půjčili vozidlo a Vláďa si po cestě na skytrain, kdy nesl (cca 1km) obě autosedačky v ruce, zvrtnul kotník. Nicméně auto vyzvednout zvládnul:-) a tak mohla Kia Rondo a celá rodina se mnou absolvovat několik testovacích jízd před pondělním velkým výkonem. Tím jsme spojili příjemné s užitečným. Sobota jako vždy ve znamení cirkusu a tím, že jsme pojízdní, i drop-in gymnastiky v New Westminsterském Arenexu (pro velký úspěch hned dvou lekcí).
V neděli výlet do Stevestonu aneb cíleně pro rybu. Zatímco Vláďa vybíral jaký úlovek si s sebou odneseme domů, my s holkama jsme sledovaly „vystoupení“ místních lachtanů. Jsou to potvory zvědavé, několikrát na nás prskli, a i když vypadají děsně hladově, rybu, co jim hodila paní, které se jich slitovalo, absolutně ignorovali. Pak si holky pohrály na hřišti a jelo se i 6kg tuňákem domů.
Jenže! Po cestě jsme míjeli Iona Park a já si vzpomněla, jak jsem si při prohlížení satelitních fotek z Vancouveru všimla dlouhého „výstupku“ do moře a řekla jsem si, že až tam budu, tak se tam podívám. A tak jsem se tam jela – a pak i pěšmo šla podívat. A znuděná/unavená rodina taky:-) Řeknu vám, že 4km po úplné rovině, kdy je okolí bez jakýchkoliv záchytných bodů (široko daleko moře) vůbec ale vůbec neutíkají. A to nemluvím o dalších 4km zpátky. Ale zvládli jsme to, máme čárku v deníčku bobříků (bobřík nekonečnosti).
Btw: řidičák jsem v pondělí udělala:-)
